Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naše malá milá Fíbinko...

Obrazek

To jsi ještě nebyla na světě, když jsme se s Matýskem shodli, žeObrazek bysme oba chtěli mít pejska. Já z toho měla obrovskou radost, že má takovou zálibu v pejscích jako já, a že by si ho chtěl pořídit se mnou. Problém však byl, že bydlíme u mamky v bytě a u dědy v domě, takže jsme museli mít od obou svolení. S dědou nebyl problém, jsem jeho milovaná vnučka, takže mě ještě podporoval :o), horší už to bylo s mamkou. Měla jsem strach, že to kategoricky zamítne, protože jakmile padlo kdykoli dřív slovo pes, tak mi jen řekla ať na to zapomenu. Já si jako malá své přání vyplnila alespoň u babičky, kde jsme si se strejdou ( nevlastním dědou ) pořídili štěně středního křížence. Později si také naši na chatu koupili Německého ovčáka, ale pořád to nebylo ono, protože to nebyl MŮJ pes.

Jako první jsme s Matýskem vypůjčili v knihovně pár encyklopedií a knihy o tom, jak si vybrat štěně, jak se o něj starat, jak ho vychovávat a další knihy o psech. Filip byl jeObrazekdnoznačně pro Jack Russel teriéra, protože byl zblázněný do Mailowa :o) Takže jsme se dívali po netu na fotky, inzeráty a na jeden i jen tak zkusmo odpověděli. Pak jsem jela na chatu, takže mi nezbývalo nic jiného, než se zeptat mamky. Odvahu mi dodával Mates přes smsky. Kromě pár odrazovacích vět však mamka neřekla nic, takže ani ne! Samým nadšením jsem jí hned ukazovala v jedné knížce fotky Jacka a Filipovi honem psala, že to máme v kapse :o) Oba jsme byli nadšení :o)

Na druhý den ( byla jsem na brigádě ) mi psal Filip, že se ozvala Míša ( to byla Tvá původní majitelka ). Že jsou obě fenečky ještě volné a že si mámeObrazek vybrat a ozvat se, jestli si ji chceme zamluvit, dokonce nám poslala i pár foteček! Matýsek mi to honem psal a já z radosti přestala péct a volala všem kamarádkám. Na těch fotkách jste byly tak malé a s prominutím ošklivoučké, že jsme stejně vybíraly jen podle tvých flíčků na zádech. Od té doby jsme pak čekali na každý další mail s fotkami, jak rosteš a povídáním o tom, jaké děláš pokroky natěšení jako malé děti :o)

Nastal den, kdy jsme si pro tebe měli jet a cesta se nám zdála strašně dlouhá. Když jsme konečně dorazili a vešli za váma, byli jsme překvapení, jak malinkatí jste. Hned jsme se za váma vrhli na zem a v tu chvíli nás nezajímalo, co si o nás kdo myslí, protože jsmObrazeke tam seděli mezi novinami a tři malá štěňátka po nás lozila a chtěla se s náma mazlit a hrát si. Tvá sestřička Tylda a bráška Bart se s náma mazlili víc, ty ses spíše snažila prozkoumat všechno kolem a okousat všechny tkaničky, jako bys už věděla, že nás a mazlení si užiješ ještě dost, takže se musíš pořádně se všemi a se vším rozloučit. Hlavně s maminkou, ani nevíš, jak jste si podobné, ty už si to nepamatuješ, ale tak vřele jako ona nás, teď Ty vítáš všechny, kdo u nás zazvoní.

Pak Obrazekuž si tě Mates vzal do náručí a šli jsme vstříc tvému novému životu. Byla jsi z toho moc vystrašená, z toho velkého světa, který jsi terpve měla začít poznávat a zvláště pak, když jsi u toho nemohla mít svou rodinku. Ale neboj, Tvá nová rodina Ti bude ve všem oporou a bude při Tobě, až přijde Tvůj nový krok do neznáma. Ten první byl, když jsme nastoupili do auta a Ty ses s takovým zděšením po nás koukala a plakala. Po chvíli uklidňování ses pokoušela raději to zaspat, ale copak to šlo, v tom hluku a poskakujícím autě? A co teprve, když jsme Tě po cestě položili na zem, aby ses mohla vyčurat. To bylo nových vůní a pachů, až jsi z toho raději stáhla ocásek mezi nohy a schovala se ke mě do náručí. Najednou ta čtyřhodinová cesta utekla jako nic a byli jsme doma. Ano, tomu teď budeš říkat domov. Tam, kObrazekde jsme Ti ukázali Tvůj pelíšek, plné misky, spoustu hraček a místečko s novinami, tam teď budeš žít. Ten první večer jsi prozkoumala jen jeden pokoj a řekla si, že to už pro dnešek stačí. Pak jsme spolu s Matýskem dlouho jen tak leželi na zemi a pozorovali Tě, hráli si s Tebou a mazlili se, prostě si užívali toho pocitu, kdy se člověk začne cítit jako rodina. Pusinkami jsi na nás rozhodně nešeřila a my si to nechali s radostí líbit. Pak nastal čas, kdy jsi zalehla do pelíšku a usnula a my měli jít spinkat taky. Jenže jsme ještě zůstali jen tak ležet na zemi a pozorovali Tě, jako bys byla malý zázrak. Po chvilce jsme Tě přenesli do Tvé ohrádky a šli si lehnout a povídat si, jak je nám krásně. Ještě tak hodinu jsi vydržela krásně spinkat, ale když jsme si už říkali, jak jsi hodná a divili se, že s Tebou vážně nejsou žádné problémy, tak Obrazekjsi začala plakat. Samozřejmě jsme to chtěli vydržet, jenže Ty jsi ohrádku přeskočila, přišla k posteli, kde sis znova párkrát zaplakala a pak skočila za náma do postele. I když Matýsek byl proti, abys s náma spinkala v posteli, jakmile uviděl Tvé vyplašené smutné oči a uslyšel Tvůj pláč, podíval se na mě taky smutně a bylo rozhodnuto :o) Takže jsme zase Tvůj pelíšek přenesli k nám, to abysme Tě nezalehli, objali Tě, sebe chytli za ruky a chystali se na krásnou první společnou noc ve třech...

Doufám, že tady s námi budeš co nejdéle, protože tě opravdu milujeme...

Obrazek


 

Komentáře

Přehled komentářů

jenny

(admin Ditula, 8. 11. 2007 20:46)

a ty jsi kdo? já si toho všimla, ale přijde mi, že vy všechny tak jako držíte při sobě, tak tam nechci nic psát...tohle mi neva, rady mi přijdou vhod, ale takové to drbání toho, co udělám...

Hárání

(jenny, 8. 11. 2007 19:43)

jen ti chci říct,že bára je bohužel člověk,který vše ví a zná,na vše má odpověď,vůbec to neřeš

KOLO OD VOZU

(SVOBODAN MILOŠEVIČ, 27. 9. 2007 18:47)

PĚKNÉ NO