Jdi na obsah Jdi na menu
 


20. března 2007 jsem se narodila. Byla jsem jen malá chlupatá kulička, co ještě ani nevidí..panička říká, že když mě viděli na fotce, byla jsem ošklivoučká, ale hned se do mě zamilovala. Vlastně mě vybrali s panečkem jen podle skvrnek na hlavičce a tělíčku..když jsem porpvé vykoukla na svět, měla ze mě panička hroznou radost, prý se jí ta fotka nejvíc líbí až doteď. Dny a týdny utíkaly a ze mě jako malého prasátka se stával pes. Když jsem začala chodit, bylo už těžší mě vyfotit, ale přesto má panička schovaných pár pěkných momentek (všechna fota najdete ZDE ).

Obrazek12. května 2007 si pro mě dojeli mí páníčci. Už jsem byla jen já, má sestra Tylda a Bart, pro kterého se ještě nenašel páníček. Vrhli se na zem a začali si s námi hrát a mazlit se. Musela jsem se jim pořádně předvést a tak jsem si jen nelebedila na klíně jako bráška, ale ukázala jim, co ve mě je! Pořádně jsem je potahala za tkaničky a pořád pobíhala kolem jako malý raubíř. Taky jsem jim ukázala, jak umím chodit čurat na noviny. Když jsem je přesvědčila, že jsem ta nejlepší,Obrazek vzal mě paneček na ruky, panička vytáhla nějaké papírky a na oplátku dostala můj sešitek od doktora. Ještě mi Míša ostříhala drápky a pak jsem pochopila, že za ty papírky nedostali jen mou zdravotní kartu, ale i mě! Což o to, ale maminku a sourozence nechali vevnitř! Začala jsem se hrozně třást a když jsme nastoupili do auta hrozně jsem se rozplakala. Chtěla jsem to raději zaspat, ale moc to nešlo. Když jsme se konečně dostali domů, vystrašeně jsem se dívala po okolí a každou chvíli se šla ujistit, že ti noví páníčci, co Obrazekleží tady na zemi, jsou při mě a můžu se u nich kdykoli schovat. Nakonec jsem prohlídla celý pokoj, moc se mi líbily moje misky a hračky a řekla si, že to pro dnešek stačí a konečně se odvázala. Pořádně jsem se prolítala a předvedla se i dalším lidem, co se na mě přišli podívat. Když jsme si dost vyhráli a pomazlili se, usnula jsem s panečkem na zemi. On mě u toho hladil a bylo to supeObrazekr. Najednou jsem se ale probudila v nějaké ohrádce a panečci nikde! Začala sjem hrozně kvičet a snažila se ohrádku přelézt. Nakonec se mi to povedlo a našla jsem i pánečky, šla jsem po hlase. Vyskočila jsem za nimi a radostně je vítala..nakonec mi panička podala pelíšek, dala ho mezi ně a tam jsem konečne usnula, s tlapkama obou panečků u sebe..

13. května 2007Obrazek - hned druhý den po příjezdu do nového domova jsme jeli na výlet. Bylo to na chatě u paniččiných rodičů. Byl tam takový velký pes, jmenuje se Bad. Strašně jsem se ho bála, ale všihni ostatní se se mnou mazlili a před ním mě opatrovali..tak jsem po chvíli otrkala a ještě jsem ho provokovala a štěkala na něj..přece mu musím ukázat, že se ho nebudu bát! Když se však ke mě rozběhl, tak jsem rychle zacouvala pod židli. Brzy mě to moc unavilo a tak jsem usnula na sluníčku u stolu ve svém ručníčku..

Červen 2007 - u panečků jsem si rychle zvyObrazekkla a moc se u nich líbí! Podnikáme malé výlety do okolí, jako do města, zverimexu, a halvně do parku, kde se vždy vyhřívám na sluníčku, zaběhám si s balonkem a potkám nějaké nové kamarády. Někdy také chodím ven s Vik, to je moje kamarádka labradorky..sice na mě prvně byla moc hrr, ale až si na mě zvykla, bylo vše v pořádku. Teď ji někdy i povalím! :o) (FOTKY ŠTĚNĚ )

Červenec a srpen 2007 - rostu prej strašně rychle. Panička se mnou začala chodit na cvičák, pohraju si tady se pejskama a něco se naučím a dostanu za to mlsku :o) (FOTKY CVIČÁK ). Taky máme jet na nějaký výlet a tak se prý musím naučit plavat. Párkrát jsme byli u Dřevnice a jednou u rybníka ve Fryštáku na celý den a to bylo moc fajn. Přišli se za námi podívat i paniččina kamarádka s jejím pejskem, taky ještě štěníkem. Pořádně jsme se polu vyblbli a plavat jsem se naučila prý dobře :o) Pak jsme tedy jeli na ten výlet, cesta vlakem trvala dost dlouho a mě bylo strašné horko a navíc jsem se nemohla moc pohybovat. Když jsme večer dorazili,byla jsem nabitá nastřádanou energií a moc se mi líbilo, že tento výlet nekončí zase odjezdem domů,a el přespánímObrazek ve stanu a dalším a dalším ránem zase v jimém prostředí! No ale pěkně popořadě, prvně jsem se na tom "vodáku" musela naučit jezdit v loďce! To mi šlo dobře, brzy jsem pochopila, že vyskakovat ven by nebyl moc dobrý nápad, protože jsme jeli rychleji, než bych já plavala, a navíc se mi do vody moc nechtělo a tak jsem raději pěkně seděla a koukala z vody nebo ležela na záchranné vestě :o) Večery byly nejlepší, protože nebylo takové horko a zůstali jsme na místě v nějakém kempu. Tam jsem se vždy vyblbla a unavila na další den. Potkala jsem taky nějaké další pejsky vodáky a dokonce jsem navštívila venkovní divadlo. Tam jsem si párkrát štěkla, když se na můj vkus moc prali. Ale jinak to bylo super!! Tu noc jsme taky byli vytopeni a s paničkou jsem spala venku v hospodě na lavkách. Jeden den jsme taky byli na výlet stopem, protože ostatní jeli na kola. Mě se to moc líbilo a doufám, že příští rok pojedeme znova!

Říjen 2007 panečci začali chodit do školy a tak bývám někdy sama Obrazekdoma. FOTKY PODZIM

Listopad 2007 - začala jsem hárat. Trvalo to přes měsíc a bylo to fakt otravné, nikam jsme moc nemohli chodit a na cvičák vůbec ne. Taky sjem musela nosti protivné kalhotky. Ale prý už je ze mě slečna.

Zima - dostala jsem novou mikču, abych prý nemrzla a přestala běhat za kačenama do řeky. Taky slavila panička narozeniny a protože její rodina jObrazekela na Nový Zéland, tak jí dali i moje dárky na Vánoce :o) Dostala jsem skvělou tašku na nošení, ve které jsem celý zbytek večera ležela a dřímala a další obleček, ze kterého už jsem radost moc neměla, protože v něm vypadám hrozně! A je moc těsný. (FOTKY ZIMA ) Na své první Vánoce budu vzpomínat dlouho, protože z panečků šla cítit vyjímečná atmosféra, protože trávili první Vánoce spolu sami a se mnou jako rodina. Dostala jsem hromadu dárků, hračky, kokina, balonky a krmení (které mi mimochodem vůbec nejde). Byl to fakt krásný večer a já byla šťastná, že byli šťastní moji milovaní páníčci. (FOTO VÁNOCE )

Únor a Březen 2008 - máme doma nějakého nového psíka. Jmenuje se Kery a říkáme mu taky šulíš. To jsme takhle dvakrát jeli na takový pObrazekodivný výlet, kde jsem musela zůstat v autě nebo uvázaná daleko od páníčků, a pak když si pro mě přišli, přivedli mě mezi klubko štěňátek. No ono to klubko už bylo spíše jako útočící banda malých ostrých zoubků. Na mě si naštěstí nedovolili, ačkoliv jsem z nich byla vyděšená, oni ze mě nejspíš taky. No a potom panička na chvíli zmizela v domě a když vyšla, vzala do náruče jednoho z těch malých zlobivců, kterému předtím dala můj obojObrazekek a zpátky už jsme jeli i s ním! Bylo to dost podivné, celou dobu jsem se na ni dívala, jestli se jako náhodou nespletla...no ale nakonec u nás pojedl, chodil se s námi venčit a dokonce s náma spal! Teda ne v posteli, naštěstí, to je jen mé místo, ale v krabici u ní. Druhý den se ve mě něco zlomilo, pochopila jsem, že s tím vetřelcem to vypadá na dlouho a zjistila jsem, že s mrnětem může být i zábava - a on si mě taky oblíbil. A tak jsme začali podnikat čím dál více věcí spolu a pořádně jsme doma řádili. Musím uznat, že na takového drobka se mnou sváděl pořádné boje a výdrž měl, to teda jo, i když jsem ho často otravovala s hračkou i ve chvílích, kdy už usínal či přímo spal..taky asi přišel z nějaké chObrazekudší rodiny, jídlo tedy hltal úplně šíleně a někdy i to moje, naštěstí mi ho panička hlídala, ale já se zase ráda podělila, chudáček vypadal fakt hladově..často jsme také spolu jezdívali na různé výlety a procházky a mě to mnohem více bavilo, když jsem se měla s kým prohánět jo a starat se a vychovávat takového maličkého floutka taky byla zabíračka, ale mě to děsně bavilo! Hrozně rychle ten malý dareba rostl a stali se z nás nerozluční kamarádi a parťáci do nepohody..jenže když se vrátili paniččini rodiče, Kery spal najednou s nimi v pokoji a brzy si ho taky odvedli..ale naštěstí se často vídáme, takže je mi po něm sice smutno, ale za to se pak o to víc rádi vidíme a vítáme!!!

Duben 2008 - tak jsem už podruhé hárala. Panička se tomu velice divila, že to bylo Obrazektak brzy za sebou. Taky se bála, že to bude trvat tak dlouho jako minule. Všechno bylo ale tentokrát v pořádku a tak jsme brzy mohli zase podnikat vše, co máme rádi...Taky mi panička představila nového pejska, který prý bude mým nastávajícím..já na něj byla pěkně nepříjemná, protože mě v období hárání a po něm nebaví, jak si všichni chlapi myslí, že si an mě můžou dovolovat a skákat si po mě jak chtějí!!! Tento ale brzy pochopil, že nic nebude a tak jsme se nakonec i trochu skamarádili :o)

Květen 2008 - Byli jsme se s paničkou podívat na klubovou výstavu ve Zlíně a tak jsme naživo poznali pejsky z Celého světa, a to: Ernieho (od Lenky), Wabirku (od Aničky), Amálku (od Martiny a Boba), Roxy a Nelču - tu jsme jen slyšeli :o) (od Lucky), Diblíka (od Martina) a pak samo spoustu dalších pesanů, na které se panička dívala, já se seznamovala, očichávala a vrtěla na ně ocáskem. Panička ze mě měla radost, protože si prý zase pěkně hraju s pejskama a nejsem na ně protivná :o) Byly tam taky super stánečky tak panička koupila pro Keryho výstavní vodítko a já si zdovolením sama vybrala nějaké dobrůtky a jednu hračku mi panička koupila i bez mých rad, ale je super!!! Na fotečky z výstavy se můžete podívat ZDE

Červen 2008 - byl velmi úspěšný měsíc, protože jsme s Kerym a se zásluhou Obrazek paničky vyhráli každý svůj pohár. Kery ho získal za klubové závody v poslušnosti, které se konaly u nás na cvičáku. I když v noci i ráno pršelo, tak než jsme se dostali na řadu, sluníčko stihlo vše krásně vysušit, takže jsem se nemusela bát, že Obrazekbych si musela lehat do mokrého, to fakt není nic pro mě. Dalším problémem ovšem bylo, že jsme nemohli cvičit s pamlskama, ovšem i tak jsem paničku překvapila a pracovala prý krásně a skončila v kategorii mírně pokročilí na pěkném 6. místě ze 14! Kery skončil ve své kategorii začátečníci nejlépe, jak to šlo, protože vyhrál první cenu! Panička na nás byla moc pyšná, však se hned jela pochlubit na chatu :o) Nějaké FOTKY máme od pořadatelů...

No a pak úspěch můj, na výstavě psů bez PP a voříšků jsem vyhrála ve III. skupině FCI 1. místo! Sice nás bylo jen 5, ale to nám nevadí, i tak jsme měli obrovitánskou radost :o) Na druhém místě skončil Yorkšír a na třetím Parsonek, který byl fakt moc hezký a pro mě byl favoritem :o) Taky jsme se zůčastnili Obrazeksoutěže "Pes šikulka", s tím, že nějakých pár zvláštních cviků umím, ale ještě než jsem přišli na řadu se ukázalo pár pejsků vyložených cirkusáků, tak nám bylo jasné, že nemáme šanci uspět :o))) Ale všichni zůčastnění dostali nějakou hračku a z té jsem měla největší radost :o) Konečně něco příjemného po dni prožitém v takovém vedru na slunku :o) Na fotky se můžete podívat TADY

Také jsme se byli podívat na Mezinárodní výstavě  Intercanis v Brně. Byla to nečekaná akce, paneček našel nějaké info v časopise Maxim a tak se jelo. Bylo to super, v pátek jsme si dali ještě sraz s paniččinou známou z webu Mazlíčci a ta kromě svého pejska přivedla ještě další dva, z čehož jedna byla parsonka Mája a s tou jsme si opravdu rozuměly! Druhý den mě to na výstavě nějak moc nebavilo, teda hlavně ne uvnitř v hale, kde bylo strašně moc lidí a psů a já z toho byla spíše vyděšena než ráda. No ale zase mi panička koupila spoustu kokinek a hraček a taky Kennelku (prej se v tom buduvozit v autě a je to můj druhý pelíšek - tedy místečko). Taky koupila Kerymu obří kost, která mi strašně voněla a když jsme mu ji dovezli, mohla jsem i ochutnat :o) V neděli jsme ale ještě předtím šli na sraz s Orfíkem, kterého jsem ráda viděla! Panička ze mě byla překvapená, když jsem na něj byla minule protivná, ale to víte, ženy přece mají své dny :o)

Fotečky najdete ZDE


Červenec 2008 -
byla jsem s pánečkama na Slovenském festivalu Pohoda, bylo to fajn, hlavně když jsem mohla vletět někde do vody, nebo mě postříkalo auto, které tam jezdilo a stříkalo po lidech, to mě bavilo nejvíc no a pak taky samo otravovat všechny s balonkem, nebo štěkat na různá individua! Tady máte FOTEČKY 

Dále se uskutečnil velký sraz raslíků z Celého světa - myšleno webové stránky :o) Jinak to byl sraz raslíků z celé naší republiky. Více informací i moc a moc fotek najdete v rubrice Srazy JRT a PRT - srazy pořádané na Celém světě.

Srpen 2008 - byli jsme na víkend v kempu v Nových Mlýnech, vzal nás tam paniččin bráška - celou rodinku, kromě dědy, ten šel zrovna snad po 20 letech do nemocnice - který dojel po dvou letech na dva měsíce z Nového Zélandu..bylo to fajn, nás s paničkou teda bavilo nejvíc když jsme se koupali :o))) Jinak se chodilo po sklípkách, byli jsme opět v Lednici a Valticích, v Mikulově, u Pálavy...a po cestě domů jsme se ještě stavili na Cimburku a u paečka na chalupě, kde byla i Filipova babička, tak nám to tam ukázala.

Další víkend jsme byli s bráchou a jeho starou partou a všema kamarádama (skoro). Škoda, že celou dobu lilo, tak jsme byli pořád v hospodě a jediné, co zabavilo Phoebe byl balonek. Ještě navíc dostala nějakou alergickou reakci a poněvadž jsme se polekali, že chytla od jednoho psiska, co jsme potkali, svrab nebo něco podobného, jeli jsme hned v pátek k veterináři do Vsetína, byl moc příjemný, levný a super nám vše vysvětlil, tak jsme odcházeli spokojení a uklidnění, akorát Fíbuš tam strašlivě plakala, jak ještě v životě ne, když dostala dvě injekce..


Listopad 2008 - Únor 2009 - jsem byla ťehulí a pak maminkou :o) V Listopadu jsemObrazek byla nakrytá, opečovávaná, v prosinci jsem byla poprvé na ledě a pak už se starala o mininka....po odchodu štěňátek, v Březnu jsem byla na operaci (prej kastraci či co). Říkali mi, že mě pak už nikdy nebudou otravovat pejsci, budu moci chodit pořád kam chci, nebude mě omezovat moje hárání a hlavně se mnou nebudou cloumat hormonální změny, tak jsem to vzala sportovně a vše si nechala líbit...ostatně po kastraci se o mě pánečci starali jak nejlépe mohli a já si to pěkně užívala :o) Brzy mě to však přestalo bavit a chtěla jsem nějakou akci...prej sem však musela v posteli vydržet 10 dní a tak jsem poslechla a o to víc se těšila, až pojedeme na nějaký pořádný výlet! :o)


Duben 2009 - Konečně vylezlo sluníčko a začali jsObrazekme chodit ven!!! Tento měsíc byl ve znamení pejsků z útulku a tak se toho hodně točilo kolem nich...já však jako správná psí sestra, jsem to brala a pejsky na procházkách tolerovala a ještěObrazek je podporovaa sama a to svým tělem v modelingu :o))) Vyfotila jsem se s lidskými kráskami v projektu Němá tvář a fotečky nazvané Kráska a zvíře (teď teda nechápu, proč těm misskám říkali zvířata :oP) se dražily ve úprospěch útulku. Více informací si můžete najít na stránkách nematvar.cz

Jsem z toho moc šťastná a doufám, že to pejsků opravdu pomohlo!!! Přeji jim, ať všichni brzy najdou tak svělé páníčky a útulný domov, jako mám já ;o)

Obrazek


Taktéž jsme se zúčastnili "výstavy" a závodů v poslušnosti ve Štípě. Bohužel jsem se v ničem neumístila a nic nevyhrála, pouze Kery vyhrál druhé místo na výstavě psů s PP.

Ale každopádně jsme si užili fajn den, akorát to horko kdyby takové nebylo... :o) Akcí se cvičákem bylo tento měsíc více, také jsme byli na pochodu se psy, bylo to fajn, poznali jsme nového raslího kámoše a když jsme se zničehonic objevili na cestě nahoře na Hvozdné, sešli jsme rovnou na chatu, na kterou jsme měli v plánu pak jet na obídek :o)


Květen 2009 - panička se rozhodla sportovat a tak teď hoObrazekdně jezdíme na bruslích, já navíc plavu a taky pořád ještě chodíme venčit pejsky z útulku...

Taky hodně jezdíme na chatu, tak se s Kerym pořád koupu a opaluju. Pánečci se taky hodně učili tak jsme jednou byli i ve Fryštáku u vody, kde jsem jim ovšem moc pokoje na učení nedala :o)


Červen a červenec 2009 - začalo léto a skončilo zkouškové a tak jsme si začali užívat slObrazekuníčka, hlavně  jsme chodili s paničkou na různé srazy s mými kamarády raslíky :o) Jak na ty menší se známými ze Zlína, tak na ty větší - až na Sázavu. Tam jsme se málem i ztratili a cestou taky málem shořeli v tom našem stařičkém autě...sebou jsme vezli i Joye, kterou jsme zrovna měli doma na hlídání, protože její panička odjelObrazeka na dovolenou, tak jsem měla o zábavu postaráno...i když, jakmile začlo psích přátel přibývat, už mi to bylo jedno, protože jsem v tom byla už uplně ztracená :o) Joye sem tam pěkně zlobila, ale musím říct, že se snažila a celkem panečky i mě poslouchala...sem tam zkoušela být hnusná na naši spolubydlící - to víte, ti puberťáci si musí pořád něco dokazovat, a taky všem kradla jejich jídlo z misek, ale jinak byla celkem hodná....no a ostatní pesani - většina z nich se mi moc líbila, někteří se sice sem tam rvali a někteří to zkoušeli i na mě, ale to víte já jsem nekonfliktní typ...pokud se do mě někdo nepustí, tak bitky nevyhledávám :o) A pokud ano, rychle mu ukážu, že na mě si takhle dovolovat nebude... Celý víkend byl super, naplněný procházkami, aportováním, koupáním, běháním, žebráním, poleháváním na sluníčObrazekku, no prostě tím pravým psím ořechovým :o) Už se zase těším, až pojedeme na nějaký další výlet spojený s těmito psími radostnými chvilkami :o)

No a taky jsme byli opět - jako minulý rok na hudebním festivalu Pohoda...bylo to tam opět v pohodě, ale bylo strašné horko...no a pak přišla taková hrozná bouřka, já byla zavřená sama ve staně, přiběhla za mnou panička a hroObrazekzně se o mě strachovala, ale já v klidu spala ve své boudičce...no a pak jsme usnuli všichni spolu, i když se nám celý stan třásl nad hlavami...a když jsme se vzbudili, zjistili jsme, že festival skončil, protože se tam stala veliká pohroma...dokonce tam někdo umřel :o( Pak se panečci začli oklepávat - prý z tama utekli asi o 10 minut dříve, jinak by tam mohli být taky...ještěže mě v tom stanu měli! Takhle utíkali se strachem za mnou...no prej se jim taky nelíbila hudba coObrazek tam hráli, ale já myslím, že já jsem důležitější...no pak jsme se šli podívat ven...vypadalo to tam opravdu hrozně...tak jsme počkali do večera, a jakmile jsme zjistili, že skončila zácpa, sbalili jsme stan, věci, nasedli do auta a jeli odtama pryč...



Srpen 2009 - panička nás vzala na takovou zvláštní akci...dokonce jsme tam jeli hned Obrazektřikrát...prej musím být hodná a vydržet to, kvůli jejich praxi...copak já vím co to znamená? Každopádně mě to hodně překvapilo...to jsme dojeli do takvého lesa - super! příroda a samé aportky :o) - ale šli jsme do místa, kde byla spousta dětí . Prvně jsem zbystřila velkou nafouklou modrou věc, ve které se koupali - hurá, rozběh a snaha skočit za nimi do vody - na té hudební akci co jezdíváme přece něco podobného bývá taky a mě se to tolik líbí! Navíc tam ty děti povykují a cákají - přece na ně musím pořádně zaštěkat :o) Ovšem panička mě mírní a jde za nějakou paní, které se moc líbím...ta ty děti svolá a Obrazeksedají si k ohništi...že by se opékalo? :o) Ne, na to je ještě moc světlo...panička vytahuje spoustu mých věcí na stůl, tak zvědavě pokukuji...pak si sedne na zem, chytne mě a něco povídá...po chvíli se docela nudím, mezi těmi věcmi na stole jsem jistojistě zahlídla můj oblíbený balonek, co kdyby mě pustila a já si šla zatím hrát? No tak nic, neprošlo to....místo toho paneček donáší v lavoru vodu a panObrazekička se na něco ptá a děcka se začnou zběsile hlásit...tři pak jdou ke mně, sundávají mi obojek, jeden mě začne vyčesávat, jen tak lehce, to je fajn, ale pak mě do toho lavoru dávají a začnou mě polívat vodou...sakra, co se to děje??? Nakonec panička vytáhne i šampon a za chvíli jsem celá napěněná...brr...ne že by se mi to líbilo, ale panička dala rozkaz zůstaň a tak to trpím...ostatně, za chvíli mě děti polívají vodou znovu, jeden mě vytahuje a suší, a pak můžu jít lítat...uff, to sem s oddechla, že se nedělo nic horšího...ale za chvíli mě panička volá znova...tentokrát mi čistí jedno z dětí zuby...a jéje...pak následuje stříhání drápků, otírání očí a uší apod. No anštěstí je brzy vše za náma a pak s prej už můžu jít s těmi dětmi hObrazekrát...takyže je pořádně proženu!!! Za dva dny tam jedeme znova, tentokrát i s Kerym a jeho paničkou - maminkou a taky babičkou. Tentokrát ukazujeme dětem, jak umíme poslouchat...no, Keryho to zřejmě chytlo, ale já dávám jasně najevo, že poslouchám jen svou paničku...vždyť jim vůbec nerozumím, co po mě chtějí :o( ObrazekPak ovšem následuje opět hraní s dětmi i koupání v minibazénku na oplachování...když tam jedeme naposledy, už se tam těším...to už toho s dětmi moc neděláme, panička jim jen něco povídá a pak si hrajeme...tak to nakonec dopadlo fajn :o)

Taky jezdíme na spoustu dalších návštěv, srazů apod...

ObrazekObrazek

A co je tento měsíc uplně nejzvláštěnjší, panička si pořád vodí domů nějaké cizí Obrazekpsy....prvně takového starého dědečka, který se mi moc nelíbil, ale naštěstí pořád spal, tak aspoň že tak....potom takové štěně, které mě furt otravovalo, jmenovalo se Sára...no, s ní jsem se za chvíli skamarádila a hrála si s ní čím dál víc, ale ta u nás byla jen chvíli..když jsem si na ni zvykla, šla pryč...no a nakonec takového dospělého, celkem velkého psa, který se nelíbil ani mě, ani paničce....pořád mi za ní chodil, vždyť je moje! a jí to taky vadilo...navíc pořád vrčel po všech psech, no nevím co mu tedy přeletělo přes nos, dokonce i po našem Kerym....ještěže u nás všichni byli jen chvíli...